PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLA MATKY DÉMONŮ

Krásné nedělní odpoledne,

dnešek mi popřál trochou volného času navíc, takže jsem mohla uveřejnit další kapitolu Matky démonů. Pojmenovala jsem ji Vlk v rouše beránčím a jedná se předposlední část příběhu.
Poteče v ní krev i slzy , najdete v ní zradu, velké odhalení – doufám, že překvapivé, neboť takový byl záměr – a také osudové rozhodnutí 🙂

Víc už prozrazovat nebudu, jen vám popřejí příjemné čtení 🙂

14. kapitola

Vlk v rouše beránčím

                Lilien a Viktor ještě byli v sídle Rady, když Megan dorazila. Zatímco ji Karen zdvořile vítala, rozhlídla se pozorně po pokoji, než se usadila do křesla. Tvářila se neutrálně, její pohled však chvilkami nervózně přelétl po místnosti.

               „Viktor tady právě není,“ dovolila si všímavá Karen uštěpačnou poznámku, když jí podávala šálek s čajem a na stůl pokládala talířek se sušenkami.

               Megan se při vyslovení jeho jména zaškaredila: „Hledala jsem Lilien.“

               „Jistě,“ přitakala Karen pochybovačně. „Je s Viktorem, ověřují jednu novou informaci.“

               „Novou informaci?“ strnula Megan a ruka s šálkem se jí zastavila kousek od úst.

               Karen napadlo, že Megan třeba hryže svědomí. „Víme, že jsi je prozradila Eleanor, abys je rozdělila. Asi tě to nepotěší, ale nepodařilo se ti to,“ smilovala se nad ní.

               „Jen jsem se snažila udělat to, co bylo pro Lilien i sesterstvo nejlepší!“ namítla čarodějka vzdorně.

               „Samozřejmě, že chtěla. Třeba i za cenu Viktorovy smrti, viď?“

               „On už ale je mrtvý. Je to upír! Copak už ses taky pomátla, že ti to musím vysvětlovat? Přece chápeš, jaká je to potupa a nepřirozenost!“ rozohnila se Megan.

               Karen ji zastavila zvednutím ruky. „Nech toho, Megan, snažíš se zbytečně. Lilien už si vybrala, a já budu vždy stát na její straně, to víš sama nejlíp. A ve Viktorovi se pleteš. Uvědomuješ si vůbec, že by zabili i Lilien?“

     „To sotva,“ vyprskla Megan popuzeně, až jí od úst odlétla sprška slin. „Čarodějky by ji ochránily. A očistili bychom svět od jednoho netvora.“

               „Tmářské a zastaralé hloupé řeči!“ obořila se na ni Karen a naléhavě dodala: „Vypadá to, že na tomhle se prostě s námi neshodneš. Opravdu je to pro tebe tak důležité, že kvůli tomu zahodíme naše přátelství a vše, co jsme spolu od mých dětských let sdílely?“     

Megan ostentativně neodpověděla. Místo toho se napila čaje a pohledem zkoumala výmalbu jejich pokoje.

               „Jak myslíš,“ povzdechla si Karen, sedla si na pohovku a ukousla si sušenky.

               „Možná bych to dokázala překousnout,“ ozvala se náhle Megan a zkoumavě si Karen prohlížela. „Nikdy to sice nebudu schvalovat, ale nechci kvůli tomu Lilien zatracovat. Mám ji ráda. Vás obě. Vždyť jste skoro jako mé vlastní dcery.“

               Svým nečekaným obratem v chování Karen dokonale zmátla. „To… To by bylo skvělé,“ zakoktala.

               „Jen budu potřebovat nějaký čas, abych si na to zvykla, ale snad to půjde,“ pokračovala Megan váhavě. „Měla by z toho Lilien radost?“

               „Jistěže by z toho měla radost!“ roztála Karen a široce se usmála. Od začátku věřila, že Megan nemůže být tak úzkoprsá, ani zlomyslná.

               „Zkusím to, víc ale nemůžu slíbit,“ opětovala jí Megan nejistě úsměv. „Snad mi i Viktor odpustí.“

               „S ním to bude trochu těžší. Nikomu jen tak neprojde, když ohrožuje Lilienin život. Věřím, že tvou omluvu a vysvětlení ale nakonec přijme. Opravdu není takový, za jakého ho máš. Navíc na něj budeme v přesile,“ ujistila ji Karen.

               „Děkuji. V tom případě v to budu doufat,“ poznamenala Megan vděčně a znovu se zeptala: „Jakou informaci že to vlastně ověřují?“

               Karen zaváhala, ale dosavadní vývoj situace, silné pouto z předchozích let a Meganin přátelský výraz, který tak dobře znala, převážily nad opatrností. „Je možné, že jsme objevili mapu, která vede k úkrytu Matky démonů. Je ale napsaná starými šamanskými runami, tak jsem ji musela napřed přeložit. Ještě že jsi mě kdysi přesvědčila, abych se je naučila.“

               Megan se zaujatě předklonila a odložila šálek na stolek. „Chceš říct, že víte, kde můžeme Matku najít?“

               „Ještě ne. Poslední symbol nepatřil ke starým runám, nedokázala jsem ho přečíst, ale jeho přepis je ale v Soví kronice, takže se Lilien a Viktor…“

               „Vydali do Sídla Rady, aby ho mohli rozluštit. Jsou pryč už dlouho?“ skočila jí Megan do řeči.

               „Vlastně ano. Slíbili, že si pospíší, a docela jim to trvá. Měli by tu být každou chvílí,“ podívala se Karen pro jistotu na hodiny na zdi. Pak se vrátila pohledem k Megan a ujala se znovu role hostitelky. „Dáš si ještě čaj?“

               „Ráda, děkuji,“ přikývla Megan. Karen jí tedy z konvičky nalila do šálku ještě horký a voňavý nápoj.  

               „Promiň, jen dojdu pro cukr. Jsem za chvíli zpět,“ omluvila se, když zjistila, že je cukřenka prázdná.

Vstala z pohovky a vydala se ke dveřím vedoucím do kuchyně. Když vztáhla ruku ke klice, upadlo jí porcelánové víčko cukřenky. Sehnula se pro něj a v té chvíli jí těsně nad hlavou proletěla ohnivá koule.

               Dveře vzplanuly, a Karen si s hrůzou uvědomila, že měla právě zemřít.

**********

               Viktor skutečně letěl jako o život. Když přistáli v domě čarodějek, předestřel se jim neuvěřitelný obrázek, který je na krátkou chvíli vyvedl z míry. Megan, obličej pokřivený záští, zrovna zaútočila na Karen, která ní stála otočená zády a vůbec nic netušila.

               Chytni Megan, Viktore! vyslala k němu Lilien prosebnou myšlenku. Poznal, že ona tedy rozhodně překvapená nebyla. Marcus celou situaci nechápavě sledoval a snažil se zorientovat.

               Viktor nezaváhal, využil svou rychlost, sílu i moment překvapení, a v mžiku Megan pevně držel. Zkroutil jí paže za zády, takže se nemohla vůbec pohnout. Zaslechl hlasité křupnutí, to jí vykloubil rameno a natrhl vazy. Vůbec ho to nemrzelo. Lilien čarodějce rychle strhla z krku šátek a pevně jí ho uvázala přes ústa, aby nemohla mluvit, a tudíž ani zaklínat. Teprve pak přiskočila ke Karen, která se stále ještě vyděšeně krčila na zemi.

               „Karen jsi v pořádku? Nezasáhla tě?“ prohmatávala sestru, která se jen divoce třásla.

               „Megan po mně vrhla ohněm, Lil,“ zachraptěla nevěřícně. Naštěstí nebyla zraněná, pouze v šoku.

               „Já vím, viděla jsem to,“ přitakala Lilien, pomohla jí vstát a usadila ji na pohovku. Pak ji zabalila do deky, která ležela přes opěradlo.

               „Přinesu židli a nějaký provaz,“ řekla pak Viktorovi a odešla do kuchyně.

               „Tohle je vážně zajímavé. Čarodějka, a nejen tak ledajaká, ale samotná ctihodná Megan, se pokusila zavraždit jinou čarodějku! Vážně zajímavé,“ neodpustil si Marcus jízlivou poznámku.

                Viktor se na něj zamračeně podíval: „Mlč, Marcusi.“

               Lilien byla za chvilku zpátky. Zatímco Viktor Megan pevně přivazoval k židli, podala Karen sklenku s whisky. Čarodějka ji vypila na ex, do tváře se jí začínala vracet barva a ruce se už tolik netřásly.

Megan muselo zraněné rameno strašlivě bolet, na čarodějnici to však nebylo vůbec poznat. Ve tváři se jí odrážela jen hluboká nenávist.

               „Už mi někdo vysvětlí, co to má znamenat?“ položil Marcus zásadní otázku.

               Lilien se na všechny tři neklidně podívala, než začala vysvětlovat. „Už nějakou dobu mám podezření, že Matku probudila některá z čarodějek. Musí se jednat o velmi mocnou čarodějku, jelikož dokázala vystopovat Soví kroniku, umí používat starodávné runy a neštítí se černé magie. Zná můj dar a dokáže zastiňovat má vidění. Sesterstvo ji uznává a uctívá natolik, že by ji nikdo nikdy nepodezíral.“  Pak svůj pohled stočila ke svázané čarodějce.

               „Megan?“ zajíkla se Karen.

               Viktor tolik překvapený nebyl. Ovšem cítil k té ženě zášť už od začátku. „To by vysvětlovalo mnohé,“ poznamenal zamyšleně. „Útok démonů na sabatu, její snaha nás rozdělit. Chtěla zničit naše spojenectví a zabránit nám v boji proti Matce.“

               „Chtěla mě zabít, protože jsem jí řekla o mapě,“ vyhrkla Karen, i když tomu ještě pořád nedokázala uvěřit.  

               „Takže slavná Megan probudila Matku, aby vyvraždila vše živé na zemi? To se ale Radě nebude vůbec líbit,“ vložil se do toho Marcus a protentokrát si i odpustil posměšný tón.

               „To ani sesterstvu. Jak jsi mohla?!“ obrátila se Karen vyčítavě na svázanou čarodějku. „Ty, která jsi všem sestrám šla vždycky příkladem, učila nás hledat a konat dobro! Jak si to mohla udělat, Megan?“

               Lilien přistoupila k čarodějce, sklonila se a přiblížila se obličejem až její tváři: „Chtěla jsi mě od začátku zmást, viď? Myslela sis, že jsi tak mocná a bezchybná, že dokážeš ovládnout má vidění, i když já jsem to nikdy nedokázala. Že jsem pitomá a slabá, protože nedokážu ani pořádně kouzlit, takže když mě navedeš správným směrem, stejně zakopnu a nepřijdu na to, viď? Jenže to jsi mě strašlivě podcenila!“ Znamení na Lilienině dlani začínalo zářit, jak v ní narůstal hněv.

               „A když jsi přišla na to, že nejsem až tak pitomá, a že jsem ve Viktorovi nezískala nepřítele, nýbrž velmi mocného a oddaného spojence, chtěla jsi nás oba zahubit!“ začala se chvět zlostí a pevně svírala označenou dlaň. „A navíc jsi chtěla zabít i Karen, jelikož věděla příliš mnoho. Tu nekonečně dobrou duši bys poslala do horoucích pekel jen pro své vlastní odporné zájmy, ty vražednice!“ Pokušení bylo příliš veliké a Lilien na ni svým znamením nakonec opravdu zamířila.

               „Známe cestu k Matce a dokážeme přijít i na to, jak ji porazit, nebo alespoň navždy uvěznit. Je to jen otázka času. Vůbec nic mi nebrání v tom, abych tě na místě spálila na troud.  Pořádně si rozmysli, jestli teď poslechneš, co ti přikážu!“ promluvila výhružně. Viktor ji takovou ještě nezažil, její rozhodnost a síla mu ale imponovala. Všiml si, že i Marcus si Lilien měří jiným, ostražitým pohledem.

               Než vyslovila svůj rozkaz, zhluboka se nadechla a uklidnila. V celé místnosti panovalo naprosté ticho, všichni čekali, co bude následovat.  

               „Okamžitě se odmaskuj!“ poručila jí Lilien ostře. Spoutaná čarodějka zaváhala, ale neposlechla.

               Lilien tedy nechala ve své dlani vzplanout malý oheň, který pomalu narůstal, jak se sytil její zuřivostí. „Přísahám, že jestli neposlechneš, udělám to!“

               Marcus nemohl porozumět tomu, proč Karen zděšeně vyjekla a zbledla jako stěna, když sebou Meganino tělo začalo nezvladatelně škubat, až se židle, na které seděla, třásla. Pak vše náhle ustalo, Megan dokončila svou přeměnu.

               Svázaná a plná nenávisti před nimi seděla Emily.

**********

Viktor si čarodějku podezíravě prohlížel. „Vypadá jako Emily. Myslel jsem, že ji zabil démon,“ podotkl do ticha.

               „To já taky. Všichni jsme tomu věřili,“ odtušila Lilien hořce. „Té noci ale zemřela Megan. A nezabil ji démon, ale Emily. Vzala pak na sebe její podobu, aby tak mohla dál pracovat na svém odporném díle. Abychom jí dál všichni důvěřovali, aby nám mohla být na blízku a měla možnost nám škodit a zahubit nás.        “

               „Ubohá Megan,“ vzlykla Karen.

               „Proč ti ale řekla o té Soví kronice? Proč ti prozrazovala něco, co by jí mohlo zkřížit plány?“ zeptal se Viktor nechápavě.

               Lilien nespustila oči z Emily. „Neměla jinou možnost, proto. Když jsme s Karen přijely k Megan, došlo jí, že to není jen zdvořilostní návštěva, že hledáme důvod, proč si démoni k zabití vybrali právě ji.“

               „Ale proč by na ni démoni útočili, jestli je ve službách Matky?“ Viktor tomu stále nerozuměl.

               „To byl můj největší omyl, Viktore. Omyl, kterého chtěla Emily náležitě využít ke svému dokonalému maskování. Bylo to smluvené. Kdo by taky podezříval čarodějku, kterou chtěl zabít démon z toho, že ona sama slouží Matce,“ vysvětlovala Lilien a v hlase se jí odrážel vztek. Zlobila se tentokrát ale na sebe.

               „Ty jsi má vidění prožil,“ pokračovala: „Víš, jak fungují, že mohou být jen zmatenou směsí obrázků. Když jsem viděla, že k Emily míří démon, logicky jsem si myslela, že ji chce zabít. Jenže on tam šel za jiným účelem. Šel si k Emily pro instrukce.“

               Svázaná čarodějka se nervózně ošila.

               „Je to tak, viď?“ udeřila na ni Lilien prudce a znechuceně se od ní odtáhla. „Když jsem se ve svém vidění zmýlila, byla sis tak jistá svým bezpečím! Pak sis ale uvědomila, že mi pořád vrtá hlavou, proč si vybrali zrovna tebe a bylo ti jasné, že pro své krytí budeš muset podniknout víc. Nebyla sis jistá, jestli mi můžeš lhát, jestli třeba nespatřím pravdu, proto jsi mi řekla o Soví kronice. Věděla jsi, že kdybych přece jen zjistila, že za tím vším stojí čarodějka, zavede mě to na stopu Matyldy. A aby tě nikdo nemohl podezírat, naplánovala jsi ten útok na svůj dům, abys ty sama mohla zavraždit Megan a pomocí černé magie na sebe vzít její podobu!“

               „Ale to všechno?“ ozvala se Karen rozechvěle.

               „Dobrá otázka. Proč to všechno podnikla?“ přidal se k ní Marcus zaujatě.

               Chci, aby promluvila, Viktore. Dokážeš ji zadržet, kdyby chtěla vyslovit kletbu? Lilien vyslala k Viktorovi spolu s otázkou i vyčkávavý pohled.

               „Dokážu,“ ujistil ji nahlas.

Marcus si opovržlivě odfrkl, když si uvědomil, že používají k dorozumívání posvátného krevního pouta: „Spoutat se s čarodějkou!“

               „Spoutat se s andělem,“ opravil ho Viktor klidně a hřejivě se na ni usmál. Pak přikývl na znamení, že je připravený.

               Lilien stáhla Emily šátek z úst a o krok ustoupila.

               Viktor se sklonil k uchu čarodějky a zahrozil: „Jestli se pokusíš jen pomyslet na to, že bys vyslovila kletbu, bez váhání tě zabiju. Vyrvu ti srdce z těla ještě dřív, než vyslovíš první slovo, čarodějko! Budeš ještě žít, až ho sevřu v dlani a budeš se dívat, jak ho pomalu drtím. A já se přitom na tobě budu krmit. Budeš mě prosit, abych tě zabil!“

               „Odporná pijavice,“ zachrčela Emily a olízla si opuchlé rty.

               „Myslím, že na žebříčku odpornosti v tuhle chvíli vyhráváš ty, Emily. Dokonce jsi předehnala i Marcuse,“ odtušila Lilien s odporem.

               „No tedy, díky za uznání,“ ušklíbl se Marcus a posadil se do křesla. Ležérně si přehodil nohu přes nohu, aby posílil zdání vlastní znuděnosti.

               „Teď nám řekni, proč jsi to vlastně udělala,“ poručila jí Lilien netrpělivě.

               Emily se zle uchechtla. Už se vůbec nepodobala té milé čarodějce, za kterou se vydávala v Meganině domě. „Myslela jsem, že víš všechno, nejchytřejší ze všech čarodějek!“

               „Mluv k věci!“ zavrčel na ni Viktor a stiskl jí temeno hlavy. „Už dlouho jsem v pokušení ti ublížit, ať už máš tvář Megan, nebo ne, tak mě neprovokuj!“

               Emily se mu marně pokusila vykroutit. Vztekle zaprskala a neochotně spustila: „Pořád se tady mluví o tom, jak je kdo silný a mocný, jenže tohle všechno je trochu málo, nemyslíte? K čemu je kouzelná moc, když ji mohu používat jen po omezenou dobu? K čemu je věčný život, když je naplněný jen neovladatelnou touhou po krvi? Chtěla jsem víc, mnohem víc! Věděla jsem, že když probudím Matku démonů a pomůžu ji osvobodit, že mě odmění, proto jsem to udělala, abych získala…“

               „Věčný život! Ponechala by sis svou kouzelnou moc a mohla ji užívat navěky,“ vydechla Lilien šokovaně.

               „Ano!“ usmála se Emily vítězoslavně. „Ano, mohla bych ji užívat navždy, a jak se mi zlíbí. Ale nemusela bych se honit za krví, jako tihle směšní panáci.“ Kývla hlavou upírům.

               „Jak opovážlivé. Já a panák?“ zamračil se Marcus dotčeně.

               „A hloupé,“ dodal Viktor. „K čemu bys asi svou moc užívala, když by Matka démonů vyhubila vše živé i neživé na zemi?“

               „Hloupý jsi ty a vy všichni dohromady!“ odsekla Emily. „Matka démonů přece nevyhubí všechny. Jistou část tvorů si zotročí, aby se mohla průběžně živit jejich dušemi a jejich utrpením, a taky aby se množili, a rodily se tak pro ni nové duše k snědku.“

               Karen vyskočila z pohovky a tvrdě udeřila Emily do tváře. „Ty zrůdo!“

               Emily už otevírala pusu, aby ji proklela, když ucítila opět Viktorův stisk na svém zátylku. „Ani na to nemysli, čarodějko!“ varoval ji.

               „Snad bychom se mohli posunout v našem rozhovoru dál, ne?“ vložil se do toho Marcus věcně, přičemž si prohlížel své pěstěné nehty. „Už víme, proč to udělala. Taky víme, kde Matku najdeme, tak snad by nám mohla ještě prozradit, jak ji probudila, a jak ji zničíme.“

               „To vám nikdy neřeknu!“ zahučela a domýšlivě dodala: „A vy sami na to nikdy nepřijdete! Nikdy.“

               Marcus se k ní přesunul z křesla tak rychle, že tím trochu překvapil i Viktora. Sevřel ji hrdlo ocelovým stiskem a zuřivě zařval: „Ale prozradíš!!! Řekneš nám všechno, co chceme vědět, rozumíš? Je mi úplně jedno, co se s tebou stane, co se stane se všemi těmi pitomými čarodějkami, ale nedovolím, aby něco ohrozilo mě, je ti to jasné?! Budu tě mučit tak dlouho, a tak bolestivě, že ještě velice ráda všechno povíš!“

               Karen se polekaně postavila, celá zakuklená v dece. Nebylo v jejích silách zabránit mu, aby Emily neublížil, pokud by se pro to rozhodl, ale instinkt byl silnější.

               „To je zbytečné, Marcusi,“ uklidňovala ho Lilien a položila svou dlaň na jeho paži, aby přestal Emily škrtit. Ucítila, jak se upír pod jejím dotekem zachvěl a zhluboka nadechl. Ještě pořád ji chtěl.

               Viktor se zamračil. Buď opatrná, Lily.

               Čarodějka tedy ruku pomalu stáhla. Nemělo smysl předstírat klid nebo lhostejnost, Marcus musel slyšet, jak se jí v blízkosti nebezpečí zrychlil tep. Zaklesnul se do ní hodnotícím pohledem a podle všeho přemýšlel, jestli má smysl riskovat kvůli touze po její krvi.

               „Emily nám nikdy neřekne, co je oběť ze všech nejvyšší, která jediná dokáže Matku démonů zničit,“ odkašlala si nervózně, ale jeho pohled statečně snesla. „Ona to totiž neví.“

               Marcus se zachmuřil a zkoumavě si měřil dusící se čarodějku, které už začínaly pomalu modrat rty. Znovu pohlédl podezřívavě na Lilien, než povolil své sevření. Emily se dávivě rozkašlala a lapala po dechu.

               „Vysvětli to, čarodějko!“ přikázal Lilien a sedl si zpátky na pohovku. Dlaně zatínal v pěst, jak se snažil ovládnout svůj hněv a krvežíznivost.

               Lilien znovu nemilosrdně nasadila Emily šátek na ústa a posadila se na pohovku vedle Karen, která se už také posadila, když zjistila, že Emily prozatím nic nehrozí. Vzala sestru za ruku a náhle vypadala velice unaveně.

               „Pochopila jsem to díky vidění, které jsem měla před chvílí v Sídle Rady,“ začala Lilien vysvětlovat. „Emily chtěla Matku démonů osvobodit, aby mohla být odměněna. Jako oběť si vybrala Matyldu.“

               „Ne,“ uniklo Karen nevěřícně.

               „Viděla jsem, jak ji Emily přivádí k Matce. Matylda vypadala strašně. Byla špinavá, vyčerpaná a omámená. Emily jí musela celou tu dobu někde věznit. Napřed ji využila k tomu, aby se dostala k Soví kronice, a pak se jí takto zbavila. Posloužila jí rovnou dvakrát,“ Lilien se ty věty vyslovovaly velmi těžce.

               „Přivedla Matyldu k Matce a prořízla jí hrdlo, než ji vhodila do ohnivého kruhu, který Matku démonů vězní,“ pokračovala po chvíli. „Ta sice Matyldu jako oběť přijala, stačilo to však pouze k jejímu probuzení, ne osvobození. A jen díky tomu, že Emily neví, co je nutné obětovat, je Matka ještě uvězněná. Ale ne na dlouho. Viděla jsem, jak její síla roste se všemi pohlcenými dušemi. Brzy se osvobodí sama.“

               „A ty víš, co by mohlo být tou obětí?“ zeptala se jí Karen chvějícím se hlasem.

               „Možná,“ pronesla Lilien nejistě. „Musí to být něco, na čem obětujícímu záleží nejvíce. Proto to staré šamanky nazvaly obětí ze všech nejvyšší. A především to musí být oběť dobrovolná.“       

               „Dobrovolně předstoupit před Matku démonů? To by udělal jedině naprostý šílenec!“ vymrštil se Marcus.

               „Nebo čarodějka,“ hlesla Karen nešťastně, když spatřila úzkostný výraz své sestry. Viděla, že tou poznámkou trefila do černého.

               „To nedovolím! Nikdy, za žádnou cenu!“ obořil se Viktor na Lilien, protože i on poznal, co se jí honí hlavou.

                „Půjdu já,“ vyhrkla Karen rychle, aby si to snad sama nerozmyslela dříve, než ta slova pronese. Hrozně se bála. Bolesti, smrti, že matku nedokáže zastavit. Že na to nebude stačit.

                „Ne!“ namítla Lilien pevně. „Ty ne, Karen.“

Mezi čarodějkami se schylovalo k hádce, na kterou nakonec ale nedošlo, jelikož se v pokoji náhle objevil Thomas. Z jeho košile zbyly jenom cáry a na tváři se mu zrovna hojilo pár tržných ran. Nestál před nimi fyzicky, jednalo se jen o jeho rozmazanou projekci, do domu ho totiž nepustila bariéra, kterou Karen pro jistotu částečně upevnila, když se Lilien s Viktorem vrátili ze sídla Rady.

               „Nejstarší Marcusi, Viktore… Démoni útočí na naše smečky na různých místech a jsou jich tisíce!“ oznámil zoufale. „Musíte něco udělat!“

               Jakmile domluvil, Karen nechala ochranné kouzlo zmizet a Thomas se v pokoji zhmotnil. Byl zadýchaný z boje, vlasy i chloupky na pažích měl ohořelé. Všude kolem nich začaly ve vzduchu vyskakovat světelné bubliny se zprávami o masivních útocích démonů od čarodějek.

               „Marcusi, ty okamžitě leť do sídla a svolej Radu,“ promluvil Viktor velitelským tónem. Nejstarší se zázrakem bez jakéhokoli protestu zvedl a chystal přemístit. „Karen, ty hned informuj představené vašeho sesterstva, že démoni útočí i na upíry. Ať se skupiny promíchají a bojují společně,“ promluvil Viktor k čarodějce a ta jeho instrukce rovnou předávala ostatním sestrám. Byla otřesená jako všichni v pokoji, že věci dostali tak zběsilý spád, i přesto kouzlila s dokonale chladnou hlavou.

               „Ti, co to dokážou, ať se přemístí přímo k úkrytu Matky. Nalákáme tam zpět démony, ať se boj soustředí na jednom místě. Čarodějky pak budou moci efektivněji využít kouzla na hromadné ničení démonů, co jsem vymyslela,“ vkládala informaci do zpráv a pohledem zkontrolovala Marcusovu reakci.

               „Kouzla na hromadné ničení? Dobrý nápad,“ přikývl k jejímu velkému údivu. „Ale kde je tedy místo úkrytu Matky?“

               Lilien podala Karen beze slova list, který vytrhla ze Soví kroniky. Čarodějka si přečetla klíč k vyluštění posledního symbolu a přivolala si mapu. „Je to někde v téhle síti jeskyň,“ ukázala na místo vysoko ve skalnatých horách.    

Zatímco se upíři zaujatě sklonili nad mapou, aby si zapamatovali místo, kam poslat své hordy, Lilien se zvedla z pohovky. Karen se na ni tázavě podívala.

„Chtěla jsem si zajít pro posilující lektvar,“ odpověděla Lilien na její nevyslovenou otázku. „Řekla bych, že se nám oběma bude brzy hodit každý kousek síly, co máme.“

„To je pravda. Je v lednici na vrchní polici úplně vzadu,“ poradila jí Karen a pustila se do rozesílání dalších zpráv ostatním čarodějkám o umístění úkrytu Matky démonů.

               Lilien obešla stůl i křeslo a vydala se k ohořelým dveřím do kuchyně. U těch se zastavila a třesoucími se rty rychle šeptem odříkala kouzelnou formuli. Než vyslovila poslední verš, sevřela v prstech pevně medailónek a po tváři jí skanula zoufalá slza.

               Musím to udělat, odpusť mi, vyslala k Viktorovi svou poslední myšlenku a přemístila se.

               Nemohla už slyšet, jak zraněně zařval a jeho paže, kterou po ní sáhl, sevřela pouhý vzduch a setrvačností prorazila ohořelé dřevo. Byla pryč.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.