Hezký páteční podvečer všem,
jak se tak koukám, od Vánoc jsem tady nenapsala ani písmenko.
Pravdou je, že počátek roku byl hodně hektický především v práci a vzhledem k letošnímu charakteru zimního počasí i plný boje s bakteriemi a viry, které jsem zatím pokaždé bohužel prohrála 🙁
I přes to se mi ale podařilo napsat pár dalších stránek příběhu, na němž zrovna pracuji a s plnou vervou jsem se vrhla na korektury již napsaného románu, zatím pracovně pojmenovaného “Dotkni se osudu”.
Že jsem Vám o něm ještě neříkala? No vidíte, možná příště 🙂
Ale třeba bych Vám tu mohla nechat krátkou ochutnávku 🙂
“… Saffron nic neříkala, zírala na své propletené dlaně, položené v klíně.
„Ty mi na to nic nepovíš?“ podivil se.
„A co bys chtěl slyšet? Stejně to uděláš, ať se rozhodnu jakkoli.“
„Je to pro tvé dobro, Saffron,“ poznamenal a uvažoval nad tím, jestli to předtím trochu nepřepískl.
„Jistě. Alespoň už je nám oběma jasné, co to moje dobro vlastně je, že?“ ušklíbla se.
Když se zatvářil nechápavě, dodala uštěpačně: „ Přece to, co ty sám uznáš za mé dobro.“
Znovu se postavila a chystala se odejít: „Klienti dneska dorazí už kolem osmé.“
Pokýval hlavou a neodpustil si hořkou poznámku: „Tohle je, co jsem, Saffron.“
Bleskla po něm hněvivým pohledem: „Myslela jsem, že tohle je, čím už nechceš být. Myslela jsem, že už nechceš být sám, stejně jako jsem si i já přála zahnat svou samotu. Jenže jestli to předtím, než jsem tě poznala, bylo zlé, tak nyní je to ještě horší. Předtím jsem se tak cítila, protože jsem byla skutečně sama, a teď? Cítím se tak, i když vím, že jsi se mnou. Kéž bych tě nikdy nepoznala.“
Nečekala na jeho reakci, otočila se a odešla. …”