Krásné propršené nedělní odpoledne,
chtěla bych poblahopřát všem, kteří v letní soutěži s nakladatelstvím Metafora vyhráli Prokletí ohně. Knížky už jsou podepsané, takže je můžete brzy očekávat. Věřím, že vám zpříjemní chvilky odpočinku, ať už budete doma, v práci, na horách, či u moře 🙂
Pokud mezi výherce nepatříte, nezoufejte, Prokletí ohně se dá nyní koupit za velmi výhodnou cenu již kolem 80,- např. zde: http://www.levneucebnice.cz/p/prokleti-ohne/, nebo ve formě e-book od ceny 100,- např zde: http://www.alza.cz/prokleti-ohne-d436709.htm?kampan=heureka.cz.
Jinak pro všechny zájemce o OSOBNÍ SETKÁNÍ, autogram, nebo jen tak o povídání o knihách a psaní informace, že SE MŮŽEME VIDĚT 3.7. v Ostravě, konkrétněji v ShakespearOvě kavárně na výstavišti, kde se budu vyskytovat tak od 16:30. Koná se tam sraz knižních blogerů, psavců a prostě obecně milovníků knih, tak se klidně stavte, budete-li mít zájem 🙂
A pokud vás zajímá MÁ DALŠÍ TVORBA, tak vás možná potěší, že jsem se také pustila do práce na druhém dílu své chystané trilogie “Síla tří”. První dvě kapitoly z prvního dílu jsem uveřejnila zde na webu, tak by mě zajímalo, zda byste si rádi přečetli další?
A protože píšu pro vás, můžete si přečíst alespoň malou ukázku z mé aktuální tvorby 🙂
Napište, jak se vám to líbilo, nebo nelíbilo, budu se těšit na vaše komentáře!
„Jenže v tom davu Markon svého otce nikdy nenajde,“ zamračila se Dawn a snažila se nevnímat pohledy přicházejících zvědavců.
„Markone, podej mi svou flétnu,“ požádala náhle chlapce.
Když to udělal, zeptala se Noeri : „Jak se jmenuje tvůj muž?“
„Kermos, kněžko.“
Dawn pohladila tělo píšťaly a něco jí zašeptala, pak požádala Prescota, aby si vysadil hocha na rameno, a podala mu zpět píšťalu.
„A teď zahraj, chlapče.“
Jakmile spustil, ozval se nástroj líbezným tónem. Každý, kdo se do písně zaposlouchal, mohl sledovat, jak se tóny skládají dohromady a jednohlasně volají Kermose jménem.
Lidé, stojící všude kolem Syballien a skupinky nově příchozích postupně umlkali a fascinovaně poslouchali. Dawn viděla jejich udivené pohledy těkající mezi ní a Markonem, který celý rozechvělý nepřestával hrát.
Ticho, které ovládala pouze píseň píšťaly, náhle proťal překvapený výkřik, plný radosti: „To je přece Markon, můj syn. Můj syn!“
Dav se zavlnil, jak se jeho řadami tlačil dopředu Kermos. Prescot postavil Markona opět na zem, a tak když se jeho otec vynořil před nimi, jednoduše zavýskl a rozběhl se k němu.
„Chlapče, Noeri!“ sevřel v náruči syna i svou ženu a tiskl je k sobě, jakoby je už nikdy nechtěl pustit.
Všichni tři se smáli a zároveň plakali. Byla to kouzelná chvíle pro všechny.
„Dobrá práce,“ zašeptal Prescot Dawn do ucha a Syballien ji nenápadně na znamení uznání stiskla konečky prstů.
