Venku prší a jak tak koukám z okna, mám pocit, že léto už opravdu pomalu odchází a přenechává své místo blížícímu se podzimu.
Což znamená hned několik věcí. Třeba jako že Prokletí ohně oslavilo v květnu dva roky od svého vydání. Nebo že jsem začala pracovat na korekturách dalších příběhů, jelikož to vypadá, že budu i nadále pokračovat v příjemné spolupráci s nakladatelstvím Metafora a snad ještě letos vyjde můj další román. A možná taky rovnou dva 🙂
Jmenují se Dotkni se osudu a Zázračná esence.
Napsala jsem také povídku nazvanou Poslední a pokud vše dobře vyjde, stane se součástí e-sborníku s fantasy tématikou, do něhož přispějí i další čeští autoři.
A jelikož už mám korektury za sebou, mohu se zase naplno pustit do psaní dalších kapitol své trilogie Síla Tří, kterou jsem bohužel docela dost zanedbávala.
A protože Vás mám ráda, tak zde uveřejním malou ochutnávku z Dotkni se osudu. Přeji příjemné čtení, snad se Vám bude líbit 🙂
UKÁZKA:
„… Znovu se ocitla na tom děsivém místě. Obklopovala ji hustá tma, celá se třásla zimou a také strachem. Vůbec nic neviděla, z prostoru před sebou slyšela tiché oddechování. Saffron se sevřelo hrdlo a na rty se dral výkřik děsu, když zaslechla to známé šustění. Krysy!
Cítila, jak jí očichávají chodidla, jak jí začínají šplhat po šatech výš. Otevřela ústa, aby vykřikla, když v tom zaslechla Nakira: „Klid, jen klid, neublíží ti, Saffron. Dívej se. Co vidíš?“
Jeho přítomnost ji skutečně uklidnila. Nepřestávala se sice snažit ze sebe ty odporné hlodavce setřást, ale už to dělala spíš zhnuseně než vyděšeně.
„Nic nevidím,“ zašeptala a odkopla jednu z krys někam do té tmy. Napnula zrak stejným směrem a konečně spatřila obrysy něčeho na zemi, jako by se všude kolem ní něco povalovalo a dýchalo.
„Něco tu je, Nakire. Něco živého,“ vydechla vystrašeně a couvla, přičemž do jedné té věci narazila.
„Tak jsem tady,“ ozval se za ní náhle tlumený mužský hlas.
Saffron polekaně vykřikla a probudila se. ……“